Kleiner, František

Napsal Věra Plachtová na . Odesláno do Regionální odkazy

Narodil se v domě čp. 78 na náměstí jako syn brašnáře a řemenáře Františka Kleinera (syna řemenáře Celestina Kleinera v čp. 96 a Františky, dcery Josefa Wintra, chalupníka v Ledhuji) a Anny Holinkové, pocházející ze starobylého rodu suchodolských šolců (dcery zámečníka Josefa Holinky v Polici čp. 78 a Anny, dcery Emiliána Pejskara, obuvníka v Polici. Obecnou školu František Kleiner vychodil v Polici, od roku 1898 studoval na gymnáziu v Rychnově n. Kn., kde bydlel u svého strýce, rychnovského knihaře Františka Holinky a kde také jako žák primy obdržel uprázdněné místo ve studentské nadaci polického souseda Tadeáše Luňáčka z r. 1823.

Po vysokoškolských studiích v Praze se věnoval učitelství. Hned v počátku jeho profesní dráhy musel, již ženatý, narukovat do 1. svět. války. Na ruské frontě v Haliči byl těžce raněn průstřelem plic a uzdravil se díky ruským lékařům. Během zajetí v Rusku dokonale ovládl ruštinu. Jakmile se začaly v Rusku formovat čs. legie, vstoupil do nich a jako legionář prodělal celou anabázi sibiřskou magistrálou. Domů se dostal roku 1920 vlakem z Terstu, kam připlul lodí z Vladivostoku.

V čsl. republice se stal profesorem a později ředitelem Státního koedukačního učitelského ústavu na Kladně. U studentů byl velmi oblíbeným profesorem, ve volném čase pořádal mnoho přednášek, hlavně po severozápadních Čechách, byl i starostou Sokolské župy Budečské. Z ruských legií se důvěrně znal s prezidentem republiky T. G. Masarykem, kterého při jeho pobytech v Lánech často navštěvoval.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se mu však stala jeho sokolská a legionářská činnost osudnou. Gestapo mu několikrát prohledalo byt, nakonec jej zatkli, v Praze byl podroben výslechům. Požadavek Němců, aby se stal tlumočníkem při vyslýchání ruských zajatců však striktně odmítl, byl proto odvezen do Malé pevnosti v Terezíně. Konečná stanice jeho životní pouti byl koncentrační tábor v Osvětimi, kde zemřel.


Zdroje v knihovně:

PICHL, Miroslav: Police nad Metují : dějiny města a regionu v běhu let / - Police nad Metují : Město Police nad Metují, 2015. -- 2 CD-ROM : zvuk, barevný ; 12 cm.

Pfleger, Antonín

Napsal Věra Plachtová na . Odesláno do Regionální odkazy

Po gymnasijních studiích v Broumově a v Praze a filosofických v Litomyšli sloužil na břevnovských benediktinských panstvích jako hospodářský úředník. Roku 1838 se stal písařem vrchnostenské kanceláře v Polici. Roku 1844 se stal obročním na klášterním statku v Meziměstí, roku 1850 vstoupil do státních služeb v Praze k podkrajskému úřadu na Smíchově jako řídící komisař daní z příjmů, roku 1852 stal se berním dozorcem v Plané, potom v Novém Bydžově a konečně zase v Praze. Roku 1862 opustil státní službu a stal se prvním pokladníkem berního úřadu města Prahy.

Již za studií vstoupil do řady buditelů české národnosti a literárních nadšenců. Roku 1831 vy-stoupil jako posluchač filosofie v Litomyšli v deklamačních hodinách ponejprv s českými de-klamacemi, k čemuž složil některé žertovné deklamace: „Pivečko Skřivanské“, „Lov u Králík“, „Můra z Dobrévůdy“, „Nevěsta Vrchlabská“ aj. Své literární prvotiny uveřejňoval pod pseudo-nymy „Kopidlanský“ a „Venkovský“, publikoval v časopisech »Jindy a nyní«, ve »Včele« a »Večerním vyražení« (v letech 1828-37). V Polici vedl ochotnické divadlo, na návod V. V. Tomka se rovněž věnoval místní historii. O Polici také napsal roku 1843 do „Květů“ článek z její historie s názvem „Police a Sloupno“; větší spis „Nástiny venkovského života“, líčící břitkou satirou neradostné patrimoniální poměry, nebyl censurou propuštěn do tisku. Jeho „Vzpomínky starého vlastence“ vycházely v „Zábavných listech“ v letech 1888-89. Jako dobrý hudebník skládal i drobné taneční skladby.

K vybídnutí režiséra brněnského divadla Karla Rubera přeložil do němčiny Klicperovy hry: „Rohovín čtverrohý“, „Divotvorný klobouk“ a „Uhlířka“. Roku 1848 se zúčastnil aktivně poli-tického života. Polici i později často rád navštěvoval.


Zdroje v knihovně:
PICHL, Miroslav:
Police nad Metují : dějiny města a regionu v běhu let / - Police nad Metují : Město Police nad Metují, 2015. -- 2 CD-ROM : zvuk, barevný ; 12 cm.

Foglar, Václav

Napsal Administrátor na . Odesláno do Regionální odkazy

Operační pilot 313. čs. stíhací peruti RAF a dopravní válečný pilot. 1.10.1935 nastoupil do Školy leteckého dorostu v Prostějově - oddíl pilotů. Po dvou letech služby byl vyřazen v hodnosti desátníka a sloužil jako pilot 15. pozorovací letky, leteckého pluku M. R. Štefánika č. 3 v Piešťanech. 2. 10. 1940 byl přijat do RAF VR v hodnosti AC2. V prosinci byl vyznamenán čs. medailí Za chrabrost. 28. 10. byl povýšen na poručíka letectva a byla mu udělena písemná pochvala Inspektorátu čs. letectva. U transportní jednotky zůstal až do konce války. Slavnostním dnem se pro něho stal 17. 5. 1945, kdy přistál jako první čs. západní letec na Dakotě MK IV, K 6 780 na letišti v Praze-Ruzyni. Až do svého definitivního návratu do vlasti dne 17.8.1945 převážel repatrianty do republiky. V únoru 1946 v hodnosti kapitána letectva byl demobilizován a propuštěn do zálohy. Nastoupil jako dopravní pilot u ČSA. Zahynul jako štábní kapitán letectva v záloze při havárii letounu ČSA v Řecku v říjnu 1948. Za svoji bojovou činnost byl několikrát vyznamenán. Ke dni 1. 6. 1991 byl ministrem obrany mimořádně povýšen "in memoriam" do hodnosti plukovníka letectva.


Zdroje:
Databáze Studijní vědecké knihovny v Hradci Králové: https://aleph.svkhk.cz/F?func=direct&doc_number=000060211&local_base=hka10&format=999

Zdroje v naší knihovně:
Ptáček, Josef: Letci okresu Náchod v zahraničním odboji : 1939-1945 -- Vyd. 1. -- Náchod : Okresní úřad ; Dobruška : Expedice F.L.Věka, 1995. -- 58 s.
Rail, Jan: Přes překážky ke hvězdám : (příběhy letců z Kladského pomezí v letech 1914-1918 a v letech 1939-1945 -- První vydání. -- [Náchod] : Jan Rail a Zdeněk Rail, 2018. -- 327 stran : ilustrace, portréty, faksimile. -- Obsahuje bibliografii